23. 10. 2018
O stáži ve Sněmovně s Tomem Kolaříkem

Osmnáctiletý Tomáš Kolařík se loni stal jedním ze tří nejúspěšnějších účastníků Akademie Mladých občanů. Svou aktivitou si Tom vysloužil stáž v Poslanecké sněmovně, a v průběhu letošního jara tak strávil šest týdnů prací pro poslanecký klub Starostů a nezávislých. Popovídali jsme si s Tomem o tom, co na stáži zažil i o tom, jak se jako středoškolák mezi poslanci cítil.

Tome, co se ti honilo hlavou, když jsi zjistil, že jsi mezi výherci stáže?

Byl to naprostý šok, hlavou mi proběhla celá cesta k této výhře. V říjnu jsem se o projektu dozvěděl a řekl jsem si: „Ok, mohl bych nějak dobře napsat motivák a snad se dostanu do druhého kola, na workshop.“ Dostal jsem se. Tam jsem si řekl, že by se mi to třeba mohlo povést a mohl bych postoupit na samotný AMOB. Postoupil jsem. Na AMOBu jsem doufal, že nebudu za blbce a budu mít co říct. Na Municipalitě jsem se rozkoukával, ale Region jsem si neskutečně užil a začal jsem aktivně diskutovat. Přispělo k tomu i skvělé prostředí: výborní organizátoři i účastníci a taky úžasní přednášející. Chvíli mi trvalo, než mi to všechno došlo.

Jak jsi stáž zkombinoval se školou? Na střední škole rozvrh přece moc flexibilní není.

Začal jsem zhruba v půlce května a jezdil jsem do Sněmovny až do začátku prázdnin. V tomhle konkrétně mi poslanecký klub vyšel hodně vstříc. Bylo zcela na mně, kdy přijedu, kdy odjedu a jak dlouho zůstanu. Nebylo to úplně jednoduché, jezdil jsem zpravidla na 2 až 3 dny v týdnu. Do toho jsem si ještě musel dohánět známky ve škole.

Na čem konkrétním jsi ve Sněmovně pracoval?

Můj úplně první úkol byl vyřešit podnět jedné obyvatelky Semil, tedy města, kde bydlí Jan Farský, která se na nás obrátila s podezřením, že některé kraje a ministerstva se neřídí nařízením vlády ohledně osob s poruchou autistického spektra. Byla to fakt docela makačka na začátek. Pracoval jsem také na mediálně zajímavé kauze, kdy hejtmanka Středočeského kraje nechala začernit téměř celou smlouvu se stavební firmou. A asi nejzajímavější věc byl dlouho připravovaný návrh STANu na decentralizaci některých státních orgánů do regionů. Musel jsem zjistit, jaké úřady je možné přesunout a kolik by se tím ušetřilo. Jo a taky jsem jednou balil koláčky na kampaň pro Spojené síly pro Prahu.

Objevil jsi nějaké skryté zákoutí Sněmovny?

Jo, těch je tam opravdu hodně. Například tam mají rozmnožovnu, ale úplně nevím, co se tam dělá (smích). A taky tam je klub, do kterého chodí poslanci po práci. Já tam osobně nebyl, ale prý tam jde jakákoliv stranická legitimace stranou. Někteří poslanci tam prý i hrají na kytaru, a tak se po sněmovně říká, že je to jediné místo na světě, kde uslyšíte komunisty zpívat Kryla. A k těm hudebním nástrojům se váže ještě jedna historka. Kousek od jednacího sálu je krásný bílý klavír. Za ten klavír prý čas od času usedne pan ministr životního prostředí Richard Brabec a hraje tak hezky, že během jednání někteří poslanci opouští sál, aby si ho šli poslechnout.

Jak vaří v proslulých poslaneckých restauracích?

Opravdu výborně. Jelikož jsem tam každý den na stáži obědval a někdy i snídal, tak jsem měl možnost toho ochutnat opravdu hodně a zkusit restaurací hned několik. Navíc tam vaří za úžasné ceny a je tam příjemná obsluha. Jestli se tam někdy dostanete, tak určitě doporučuju Malostranský steak se slaninou.

Jak se k tobě chovali poslanci a ostatní zaměstnanci Sněmovny?

Konkrétně poslanci ze Starostů byli naprosto úžasní. Skvěle mě přijali a často se stalo, že jsem na něčem pracoval a oni si ke mně sedli a normálně jsme si popovídali. Nejen o politice, ale i o normálních věcech. Zajímalo je, co studuju, kam bych chtěl na vysokou, co rád dělám. Hodně mě chytlo u srdce, když jsem se šel s “mým” poslancem, Janem Farským, na jednání Ústavně-právního výboru a on mi řekl: „Ten výbor je pro veřejnost normálně přístupnej, takže si tam můžete sednout a kdykoliv odejít. A jestli vás někdo bude chtít vyhodit, tak se za vás postavím.“ Nebo jsme šli jednou s asistenty poslanců na oběd, byli jsme tam asi čtyři a najednou přišel Petr Gazdík, objednal si jídlo, najedl se a rychle pospíchal na výbor. Když jsme chtěli zaplatit, řekla nám servírka, že to všechno pan Gazdík zaplatil za nás. A co se týče poslanců z jiných stran, tak jsem taky nenarazil na nikoho nepříjemného. V televizi je to jedno velké divadlo, my vidíme, jak se tam hádají u pultíku, ale ono to zas tak vyhrocený mimo kamery není. S nadsázkou občas říkám, že nejnepříjemnější osoba, na kterou jsem ve sněmovně narazil, byla paní na recepci.

Co sis ze stáže odnesl?

Zaprvé jsou to nové znalosti, zkušenosti a schopnosti. Za druhé jsem si udělal nějaké kontakty, které se mohou v životě hodit. Sice nemám číslo na Andreje, ale mám číslo na někoho, kdo má číslo na všechny poslance ze STANu. Za třetí jsem poznal to zákulisí, které je opředeno mnoha legendami a nepravostmi. Mám i spoustu drbů, které občas vykládám, abych přiblížil spolužákům nebo lidem okolo mě politiku, chci jim tím ukázat, že i poslanci jsou jenom lidi. A takové malé plus je i to, že jsem si šplhnul u učitelky na ZSV. Domluvil jsem totiž třídě speciální prohlídku do prostor, kam se normálně člověk s průvodcem nedostane.

Je něco, co se ti během stáže nelíbilo?

Viděl jsem realitu toho zákulisního boje. Viděl jsem, čeho jsou někteří lidé schopni. Nemyslím teď u STANu, tam to opravdu dělají féroví lidi. Taky se mi nelíbilo, že jsem neměl více času, který bych tam mohl strávit. Když jsem končil, hodně lidí mi říkalo, že je to škoda, že se jim se mnou pracovalo dobře, a dokonce i sám Vít Rakušan mi řekl, že doufá, že se k nim ještě v budoucnu vrátím. Ale to, že už nejezdím do Prahy, neznamená, že jsem úplně skončil. Pořád jsem v kontaktu. Dělám nějakou práci pro STAN z domova a mám slíbeno, že tam zas někdy můžu přijet.

Co bys vzkázal těm, kteří uvažují o účasti na letošním ročníku Akademie?

Určitě do toho jděte. Za zkoušku nic nedáte. Pokud se aspoň jen trochu zajímáte o dění kolem sebe, dá vám AMOB spoustu nových informací a zkušeností. Uvidíte naživo úžasné lidi ze všech sfér toho, čemu já říkám veřejně aktivní život. Na AMOBu jsem měl například možnost naprosto úžasné debaty s Janem Farským a Ivanem Bartošem. Kromě toho, že vám dá Akademie spoustu nových rozměrů myšlení a informací, se zde také setkáte s úžasnými lidmi. A to z řad účastníků i organizátorů. Například během mé stáže jsem mohl v Praze bydlet u Markéty a Šárky, holek z MOBu, které jsem před AMOBem vůbec neznal. Závěrem bych ještě jednou rád poděkoval všem, kteří se na AMOBu podíleli, odvedli jste skvělou práci.

Zpět na ostatní články